Milí sousedé,

skončily nám prázdniny a pomalu končí i léto. Děti se opět vrátily do školních lavic a nebude to dlouho trvat a budeme vyhlížet prázdniny příští. Čas opravdu neúprosně běží.

I my se nacházíme na konci jedné velké etapy. Před čtyřmi lety jsme vám, na ustavujícím zastupitelstvu, slíbili, že pro vás budeme pracovat, jak nejlépe budeme umět. Dnes tu stojíme a skládáme účty.

Když se ohlédnu zpět, na naši společnou práci, přichází mi na mysl jeden hluboký příběh od spisovatele Bruna Ferrera, který v sobě nese obrovskou pravdu o tom, jak funguje lidské společenství.

Vypráví o skupině trosečníků, kteří během bouřlivé noci ztroskotali u pustého ostrova. Každý z nich se v ledové vodě zachytil jednoho, jediného kusu dřeva – prkna z rozpadlé lodi – a na něm s vypětím všech sil doplul na břeh. Byli promrzlí na kost, unavení a vystrašení. Jeden z nich našel stéblo suché trávy a vykřesal malou, slabou jiskřičku. Jenže plamínek potřeboval palivo, aby v mrazivém větru nezhasl. Trosečníci stáli v kruhu, ale každý z nich žárlivě a sobecky svíral to své prkno, které ho v noci zachránilo. Brali ho jako svou jedinou soukromou jistotu. Nikdo nechtěl dát to své do společného ohně pro ostatní. Ten slabý plamínek z trávy nakonec v mrazu definitivně zhasnul. Když ráno vyšlo slunce, leželo na pláži několik promrzlých těl. Umřeli zimou, protože nedokázali pochopit, že zachránit je mohl jen oheň, který by založili dohromady ze svých vlastních prken.

Když jsem přebírala zodpovědnost za toto město, věděla jsem, že nesmíme dopadnout jako trosečníci na pláži. Náš Plumlov se skládá ze čtyř místních částí – Plumlova, Soběsuk, Žárovic a Hamrů a každá je stejně důležitá.

Pokud chceme, aby naše město prosperovalo, musíme složit naše síly dohromady. Musíme pálit svá prkna pro společný oheň. A já, na konci volebního období děkuji vám všem za podporu a spolupráci, díky které se nám zde dobře žije.

Společně jsme rozdělali oheň, ze kterého vzešly historické investice.

Každá místní část přinesla do plánování investic své potřeby a nápady – své kusy dřeva.

A my jsme se snažili realizovat. Něco jde snadno a něco zkrátka trvá déle. Musí se vytvořit projekt, ke kterému se vyjadřuje spousta institucí a sousedů, musí se zajistit stavební povolení, sehnat potřebné peníze na investice a také najít shodu mezi těmi, kterých se tato stavba týká.

Dovolte, abych na závěr tohoto volebního období vyjádřila hlubokou vděčnost těm, bez jejichž obětavé práce by Plumlov nebyl tak hřejivým domovem.

Děkuji svým kolegům místostarostům a zastupitelům tohoto města. Neshodli jsme se vždy ve všem, ale to je dobře. Někdy reptání může být právě tím pravým hnacím motorem.

Děkuji všem pracovníkům městského úřadu. Odvedli jste naprosto špičkovou práci v historicky nejvíce investičním a dotačním období. Říká se, že skutečná moudrost spočívá nejen ve shromažďování znalostí, ale především v jejich laskavém využití. Patří vám hluboká úcta.

Děkuji ředitelům všech příspěvkových organizací města (ZŠ, MŠ, ZUŠ, Domov pro seniory a Klubové zařízení) a potažmo všem zaměstnancům příspěvkových organizací za skvěle odvedenou práci a službu tomuto městu.

Děkuji za péči o město, péči o seniory i za výchovu a vzdělávání našich dětí.

Děkuji všem pomáhajícím složkám – hasičům za to, že riskují svoje životy, aby ochránili ty naše, policii za péči o naše bezpečí, a také všem plumlovským lékařům a zdravotníkům, za to, s jakou obětavostí pečují o naše zdraví.

Děkuji všem spolkům za spolkovou činnost, díky které není Plumlov jen pouhým místem na mapě, ale živým společenstvím.

Mohla bych jmenovat dál, a stejně bych na někoho zapomněla…

Drazí sousedé, dovolte mi, abych vám z celého srdce poděkovala za tyto krásné čtyři roky, které jsem mohla prožít ve vašem čele. Vím, že ani při té největší snaze a plném nasazení nelze vždy vyhovět úplně každému a vyřešit všechny starosti světa. Přesto věřím, že za každým naším rozhodnutím byla lidskost, poctivost a snaha pomoci.

Po celou dobu jsem se vás snažila povzbuzovat moudrými citáty modrých lidí a dnes tomu nebude jinak: „Pamatujte, že skutečná velikost člověka se neměří tím, kolik toho dokáže získat pro sebe, ale tím, kolik bezpečí, naděje a klidu dokáže darovat druhým.“

Děkuji vám, milí sousedé, za vaši důvěru, za každé milé slovo na ulici a za to, že společně s námi přikládáte pod ten náš společný oheň. Přeji vám mnoho krásného, pevné zdraví a hluboký vnitřní mír ve vašich domovech. A co přinesou dny příští …

vaše starostka
Gabriela Jančíková
tel. 774 302 162