Slovo starostky

Vážení spoluobčané,
Na podzim proběhly komunální volby a já jsem byla znovuzvolena starostkou tohoto města. Moc děkuji za vaši důvěru a přijímám tento post s obrovskou pokorou a respektem, leč radostně a s láskou.

Byla jsem starostkou v předchozích čtyřech letech a byly to pro mě roky velmi poučné a výchovné, náročné, ale přesto moc krásné. Věřím, že i v novém volebním období budeme pokračovat v podobně přátelském duchu a moje starostování bude pro vás, občany, přínosné.

Nechci vám zde slibovat, co všechno postavíme a vybudujeme, protože možná přijde další krize a my budeme rádi, že udržíme to, co máme, ale můžu vám slíbit, že se budu ze všech sil snažit pro vás pracovat tak, jak nejlépe budu umět.

Vy už z minulého volebního období víte, že dveře do mojí kanceláře jsou stále otevřené, že vařím docela dobrou kávu, a i když vám třeba nedokážu pomoct, tak si s vámi určitě ráda popovídám.

Nebojte se přijít zeptat, proč některé věci jsou tak, jak jsou, a nevěřte všemu, co slyšíte na ulici. Vždyť i sůl vypadá jak cukr. Ráda přivítám nové náměty či inovativní nápady na zlepšení života v tomto městečku. Je pochopitelné, že nejde všechno hned, ale je třeba s tím počítat v dlouhodobějším plánu. Například začít zpracovávat projekty či zajišťovat finance. Nebudujeme toto městečko jen pro sebe, ale pro příští generace. Říká se, že ten, kdo sází stromy, ač ví, že nebude moci spočinout v jejich stínu, alespoň začal chápat smysl života.

Dnešní doba je složitá. Dotýká se nás energetická krize a válka na Ukrajině. Ale pamatujme si, že to, co se děje, nás nemá vyděsit, ale probrat. Možná i díky tomu si pomalu začínáme vážit obyčejných malých věcí, které jsme brali jako samozřejmost.

Já pocházím z kamenické rodiny a jako malí jsme často jezdili s tatínkem po hřbitovech. On opravoval pomníky a my jsme mu pomáhali nebo jen tak chodili po hřbitově a četli si nápisy na hrobech. V mysli mi utkvěl jeden nápis, který nebyl na pomníku, ale na hřbitovní zdi. „Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete jednou vy.“

Největší hodnotu má to, co jsme dokázali udělat pro druhé.

Blíží se Vánoce a s nimi spojená radost z narození Ježíška. Svátky klidu, míru a pokoje. S dětmi jsme zpívali krásnou písničku „ Obloha kabát si rozepla, a vločky začaly vířit, vojáci sedli si do tepla, přestali po sobě mířit.“ Moc bych si přála, abychom letošní Vánoce mohli strávit v teple a bez válek. Ohlédneme-li se za uplynulým rokem, vidíme kus svého života. Vidíme to, co se nám podařilo, i to, na co možná nejsme úplně nejpyšnější, ale v každém případě jsme o ty loňské zkušenosti moudřejší. Milí spoluobčané, přeji vám krásné pokojné Vánoce plné radosti a světla naděje. Pamatujte, že rozsvítíte-li pro druhého lampu, bude svítit i vám.
Vaše starostka
Gabriela Jančíková